Zajímavosti

Křídlatka

Křídlatka (Reynoutria) představuje plíživé nebezpečí. Naštěstí člověka fyzicky neohrožuje, tak jako třeba zpuchýřující látky bolševníku, ale masivně napadá krajinu, kde roste.

Křídlatku řadíme k invazním druhům. Takové druhy rostlin jsou zavlečené do oblastí, v nichž nejsou původní, ale kde se samy výrazně šíří. V Čechách rostou hned tři druhy křídlatek. Je to křídlatka japonská (R. japonica), křídlatka sachalinská (R. sachalinensis) a kříženec obou druhů, křídlatka česká (R. bohemica). V Říčanech a okolí jsou nejhojnější formy japonica a bohemica.

Původním areálem rozšíření křídlatek je Čína, Japonsko a Korejský poloostrov. Do Evropy se prvně dostává křídlatka japonská, a to roku 1825. Během několika let ji začalo jedno holandské zahradnictví prodávat jako žádanou okrasnou rostlinu do mnoha zemí. Již začátkem 20. století byl pozorován únik křídlatek ze zahrádek a první spontánní šíření ve střední Evropě.

V čem spočívá nebezpečí? V nesmírné vitalitě a ohromné schopnosti konkurovat našim původním rostlinám. Jinými slovy, necháme-li křídlatku volně růst na vhodném stanovišti, za čas nalezneme neprostupnou, tři metry vysokou houštinu, tvořenou jediným druhem – křídlatkou. Tak je tomu například v lese na Srnčím paloučku.
Taktika, kterou křídlatka používá k šíření v našich podmínkách, je vegetativní zbůsob rozmnožování. Nespoléhá se na semena, ale z oddenků nebo úlomků lodyh vyrůstají nové rostliny.
Jak zamezit šíření křídlatky? V první řadě je nutné ji poznat a přestat hýčkat na zahradách, odkud se s odpadní biomasou nebo prostým rozrůstáním dostává do okolní krajiny. V místech, kde vytváří dominantní porosty je likvidace náročná a trvá několik let. Jako nejúčinnější se jeví metoda, kombinující mechanické narušování podzemních i nadzemních částí rostlin, s postřikem účinnými herbicidy.
Aby náš pohled nebyl příliš černobílý, připopomeňme, že možná není daleko doba, kdy se bude křídlatka pěstovat jako energeticky významná, ekologická surovina. A navíc, z vyschlé lodyhy křídlatky lze vyrobit krásně znějící obdobu japonské bambusové flétny šakuhači.

Likvidace křídlatek

Metod likvidace je několik, zde uvádíme pouze nejúčinnější a nejpraktičtější návod.

Účinné se ukázaly opakované postřiky herbicidem (Roundup). Jako nejvhodnější doba postřiku je uváděn květen až červen, kdy rostliny dosahují výšky okolo 1m a aplikace je bez nesnází možná pomocí ručních postřikovačů.
V následujících týdnech je třeba mechanicky narušovat podzemní i nadzemní části křídlatky, např. rytím. Dojde k nakouskování oddenků a lodyh, které začnou regenerovat a rostlina se vyčerpává.
Druhá aplikace herbicidu je vhodná v závěru sezóny, kdy dochází ke kumulaci zásobních látek v kořenech a herbicid má tak dlouhodobější účinek. Podle zkušeností z mnoha lokalit v České republice je třeba postup opakovat minimálně 2 roky za sebou. Bez narušování oddenků 3 až 5 let.

Metoda je dobře účinná u křídlatky japonské a sachalinské. Křídlatka česká je vitálnější a postup je třeba opakovat více sezón.

Na malé ploše, např. v zahradě, je možné porost pravidelně sekat (cca 7 let). Případně pečlivě vykopávat (až 50 cm hluboko), sušit a pálit všechny části rostliny.

Jak naložit s ptačí budkou?

Letos najde v Říčanech svůj nový domov 114 ptačích rodinek. Právě tolik budek postavili říčanští v rámci akcí Ekocentra. Budky musí být vyvěšeny v Říčanech!

Životnost budky lze zvýšit netoxickým nátěrem (např. Luxol), zevnitř nenatíráme. Budky vyvěšujeme tak, aby nezatékalo vletovým otvorem. Vyhýbáme se místům trvale osluněným a osamělým stromům. K uchycení můžeme zvolit buď závěsnou lištu přichycenou k zadní straně budky. Lišty ke kmenu nepřibíjíme, ale používáme popruhů! Nebo budku zavěsíme na větev pomocí drátu připevněného do otvorů v bočních stěnách.
Výška vyvěšení je 2-3 m nad zemí. Orientace vletového otvoru je nejlepší na jihovýchod. V hustém porostu směrem ke světlině. Budky je nutné každoročně po hnízdní sezóně vyčistit a odstranit stará hnízda. Nezoufejte když napoprvé nikdo nezahnízdí.

Nezapomeňte poslat informaci kde budka visí a kdo se v ní zabydlel na eko.ricany@post.cz

Poznatky z exkurze v Plastic Technologies

Firma vyrábí preformy obalů z polyetyléntereftalátu (PET) - jsou to malé předlisky PET lahví o velikosti zkumavky. Odběratel si potom vyfoukne požadovaný tvar (Poděbradka, Cola..). Lahvičky jsou vždy malé kvůli ekonomické dopravě.

Důležitou inovací v této provozovně je přidávání starých PET lahví do směsi pro výrobu preforem.

• Nákup vytříděných PET lahví konkrétních barev od firem zpracovávajících městský separovaný sběr.
• Dotřídění na třídičce – vytřídění neplastů, víček, etiket (provozovna v Neratovicích).
• Rozdrcení na vločky „flakes“ a mytí v pračkách – použití teplé vody a chemie (provozovna v Neratovicích).
• Z flakes se separuje kov, pak jdou do reaktoru, kam se přidá modifikátor, který „lepí“ polymerové řetězce, aby hmota získala původní vlastnosti (aby při vyfouknutí PET lahve nepopraskala).
• Hmota je zpracována na granule, granulát se přidává do výrobní suroviny. Poměr recyklovaného granulátu v novém výrobku je 20 – 40% u bílých lahví, 60 – 80% u barevných lahví.
• Stroj vyrobí preformy PET lahví, které odebírají výrobci nápojů. Na gramáži preformy závisí výsledná tloušťka vyfouknuté PET lahve.
• Linka na preformy vyrobí cca 300 000 kusů za den. Do jedné přepravní bedny se vejde 5600 kusů preforem.

Hliník se odstěhoval do Humpolce

zvětšit obrázek

Už naše člověčí druhové jméno - sapiens - naznačuje, že se o věcech snažíme přemýšlet. Nejeden ze šikovných shromažďovatelů drobného hliníkového odpadu proto přemítal, co že to vlastně shromažďuje a jaký smysl má jeho počínání. Budiž zde ve stručnosti objasněny základní souvislosti:
Hliník (Al), latinsky Aluminium, je třetí nejrozšířenější prvek na Zemi (po kyslíku a křemíku) a zároveň nejrozšířenější ze všech kovů na Zemi. V přírodě se však nevyskytuje čistý, ale pouze ve sloučeninách. Kromě známé horniny bauxit jej najdeme třeba v korundu, jednom z nejtvrdších nerostů (používáme odrůdy smirek, rubín).
Nic naplat že je hliník přítomen ve spoustě horninotvorných minerálů. Z hlediska průmyslového využití není jeho dostupnost optimální. Příhodná jsou pouze ložiska bauxitu s dostatečným obsahem oxidu hlinitého.
A jak bauxit vzniká? Na různých místech světa bylo či je tropické klima. V případě, že je podloží tvořeno zásaditou horninou (syenit, bazalt..), dochází zde během procesu chemického zvětrávání ke kumulaci řady minerálů obsahujících mj. hliník. Výsledkem dějů je červenohnědá hornina - bauxit.
Ovšem i v případě bauxitu je cesta od suroviny k čistému produktu energeticky náročným procesem. Provádí se elektrolýzou taveniny při teplotě kolem 950°C. Na 1 kg hliníku se tak spotřebuje cca 20 kWh elektrické energie.
Za důležitý považujme fakt, že recyklací hliníku uspoříme až 95% energie. Nemluvě o tom, že v popelnici jsou nám suroviny k ničemu.

Mimochodem Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, nemá s aluminiem nic společného. V době vzniku našich příjmení byl tento prvek ještě neznámý. Hliníkem bylo jest označováno hlinišně - místo dobývání hlíny keramické či cihlářské.